OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Akvizice

(testovací režim)

18.05.2019        Kniha „Paměti Kladeňáka“ (Jaroslav Obermajer), 2010
16.05.2019        Audio nahrávka - album „Lidice“ - ruská experimentální/ambient skupina Bacillus Anthracis, 2018
16.05.2019        Dva staré diplomy, 1936 a 1954 - Kladno
16.05.2019        Staré pohlednice Ptice a Kněževes
15.05.2019        Kniha „Čtyři sta padesát let města Buštěhradu“, 1947. Včetně přílohy „Obchod a živnosti města Buštěhradu“
15.05.2019        Kniha „Ve jménu naděje“ (Uchytilová, Napravilová), 2018 vyšlo v Plzni — Lidice
13.05.2019        Kniha Marie Majerová „Siréna“ - s podpisem autorky
13.05.2019        Soubor obálek, průvodek, pohlednic a korespondenčních lístků: Jeneč, Lidice, Unhošť, Noutonice
12.05.2019        Další kniha s podpisem prezidenta Antonína Zápotockého - „Bouřlivý rok 1905“
12.05.2019        Protektorátní smaltovaná cedule Hostivická mlékárna
11.05.2019        Dvě staré barevné pohlednice od Stanislava Kulhánka. Vydal Šnajdr v Kladně.
09.05.2019        Fotografie lodi Lidice - pravděpodobně přístav ve Varně?
08.05.2019        Staré pohlednice Kladna a Kožovky - dar od A.T.
08.05.2019        Kniha Kamil Lhoták: „Dědeček automobil“, vzácnější vydání edice Střelka. Se sbírkou ovšem nijak nesouvisí :-)
06.05.2019        Kniha Vojtěch Šustek: „Atentát na Reinharda Heydricha“,1. díl, 2012
05.05.2019        Audio nahrávka - album „ Zrození“ (mj. song „Lidice“)  - česká heavymetalová skupina Arawn - 2018
03.05.2019        Suvenýr - upomínkový klíč-kýč na ukončení těžby v dole Lidice - 31.1.1967
02.05.2019        Kniha – či spíše sešit – „Stanislav Kulhánek“ - vydal Cipra - Kladenský lis. S podpisem Cipry
01.05.2019        Kniha „Rudá záře nad Kladnem“ - s věnováním a podpisem Antonína Zápotockého


30.04.2019        Dvě staré pohlednice Okoře -  z toho jedna turistická (KČT)
29.04.2019        Kniha „Ahoj, sochy“ - Lidice
29.04.2019        Dva rodné listy Budeč/Kováry/Zákolany
26.04.2019        Kniha „O Budči a její památkách“, 1896
23.04.2019        Kniha „Střední Čechy 1918/2018: Průvodce historií“, 2018
20.04.2019        Kniha „Středočeské státní lesy“
17.04.2019        Karta maxima - Lidice - kresba
16.04.2019        Novinářská fotografie - skauti v Lidicích
15.04.2019        Sešit „K. H. Frank, Vrah českého národa před soudem lidu, Proces a rozsudek nad K. H. Frankem“, 1946
06.04.2019        Sešit „34. výroční zpráva Občanské záložny v Kročehlavech za rok 1939“
06.04.2019        Sešit „Stanovy a řády tělocvičné jednoty Sokol v Kročehlavech-Štěpánově“, 1899
06.04.2019        Kniha „Ročenka pro Kladno a okolí“, 1925
06.04.2019        Kniha „Českoslovenští legionáři okresu Kladno“ - podepsaná všemi autory, s věnováním Zdeňku Mahlerovi - z jeho pozůstalosti
05.04.2019        Obraz - Jarní krajina u Okoře (Antonín Rychlovský). Reprodukce
05.04.2019        Pozůstalost po rodině Větrovec/Urban - Dubí u Kladna - fotky a dokumenty
04.04.2019        Medaile potravního spolku KRUH ve Středoklukách: Svěcení praporu 16. 7. 1871
04.04.2019        Almanach Divadlo Kladno 1938–1939
04.04.2019        Předválečný rukopis Reinharda Heydricha, osobní dopis kamarádovi
03.04.2019        Obraz - olejomalba Okoře - autor Vladimír Havel
03.04.2019        Jedenáct malých fotografií z května 1945: Rudá armáda na Kladně a v okolí
02.04.2019        Revoluční obálka Kladno (Přetisk 9.V. 1945: ČSR pošta Kladno Jsme osvobozeni 1945)


26.03.2019        Nová kniha „Středočeský výletník“ od Anny Jiroutové - kniha obsahuje kapitoly Středokluky a Makotřasy
25.03.2019        Prvotina Karla Šiktance (* narozen ve Hřebči): „Tobě živote“ - s věnováním autora
25.03.2019        Obálka s přítiskem Kladno 10.5.1945, celina Sružení čs. spiritů pro Kladno a okolí
23.03.2019        Foto Tuchoměřice - pacienti léčebny, Truhlářské listy 06/1942 (Heydrich)
22.03.2019        Turistické odznaky s tématikou Lidic (Vřesová Lidice a Dějinami Čech za lidickou růži)
22.03.2019        VF pohlednice Nebušice  (ORBISka)
22.03.2019        Sada pohlednic od malíře prof. Wollnera (narozen v Unhošti) - rukopis na pohlednicích od téhož
21.03.2019        Čtyři vysoustružené cyklistické medaile, z toho dvě Lidice (výročí 40 let)
20.03.2019        Tři knihy s ilustracemi Ondřeje Sekory + leporelo o Budulínkovi. Jasně, to sem nepatří :-)
20.03.2019        Sešit „Mrtví v Lidicích“ (Seifert - umělecká vazba od žákyně školy)
20.03.2019        Kniha „Za modrou orchidejí“ (botanik Roetzl - Horoměřice)
15.03.2019        Pohlednice Buštěhrad - z antikvariátu od Maděry
15.03.2019        Staré noviny revoluční skupiny PĚST z května 45 plus několik dalších novin z května 45 o Lidicích
14.03.2019        Jedenáct kusů dopisů: gratulace autorovi od generála Syrového a jiných osobností k vydání Zákona o obraně státu, 1936
14.03.2019        Časopis Hvězda s Heydrichem na obálce (parte)
14.03.2019        Obálka - známky Lidice: Karlovy Vary 1947- adresována do US zóny Německo - cenzurní razítko
13.03.2019        Fotoalbum oficiální - Letiště Ruzyně - přílet TU144 - 25. 5. 1971
13.03.2019        Pohlednice buštěhradské dráhy a pohlednice Jeneč
11.03.2019        Sada dokumentů Buštěhrad - 19. století - plán domu atd
11.03.2019        Půlmetrová smaltovaná cedule - Baráčníci Kročehlavy
10.03.2019        Staré foto Přední Kopanina, nedatováno
09.03.2019        Zálepka z lágru Ravensbruck (lidická žena) plus další dopis a obálka (ale ty už ne od lidické ženy)
06.03.2019        Čtyři knihy s podtrhávanými texty z osobní knihovny po Zdeňku Mahlerovi, z toho jedna od lidické ženy - včetně věnování autorky Mahlerovi
05.03.2019        Kniha „Slaný po stránce historické“ - podpis autora (Karel Kazda)
03.03.2019        Fechtner Hřebeč - Domovský list 1931 a Osvědčení o občanství 1957


Přidat komentář

Přehled komentářů

  • Velocipedista pokousán zrzavým psem

    13.4.2019 21:41:10 | Michal

    #stredokluky
    Národní politika 9.5.1900 - ranní vydání, page 7
    ABA001/28540212
    ABA001_2172702847
    [tučně, nadpis]: Velocipedista pokousán psem. [text]: Pan Gustav K. , úřadník jisté banky v Praze, podnikl v pondělí odpoledne vyjížďku do smíchovského okresu, a na cestě té napaden byl v obci Středoklukách velkým zrzavým psem, jenž se mu zakousl do nohy a způsobil mu povážlivou ránu. Cyklista oznámil případ u četnictva, které zjistilo, že pes náleží domkářce Marii Kozelkové ve Středoklukách.

    Odpovědět | Zobrazit odpovědi

    • Re: Velocipedista pokousán zrzavým psem

      13.4.2019 21:54:05 | Michal

      Poznámka: dole ve Středoklukách, v tzv. Německé hospodě, dnes je to Zahrada růží, bývala oficiální stanice cyklistů. Takže když se dělaly cyklistické výlety z Prahy, jezdilo se právě i tam. Je jasné, že ten pes vyběhl asi někde tam, kolem Starého vrchu, prostě z Chaloupek. Možná tedy použít pro případnou kresbu výjev ze staré pohlednice z té doby jako pozadí?
      A sice něco takového https://www.pupcsik.cz/beloky/images/poh21.jpg

      Odpovědět

  • Pokus samovraždy v šílenství

    13.4.2019 23:30:42 | Michal

    #stredokluky #unhost
    Národní listy 12.2.1870 page 2
    ABA001/7114398
    ABA001_2169600188
    [tučně, nadpis]: Pokus samovraždy v šílenství. [text]: Předevčírem po polední zastavil strážníka ve Ferdinandově třídě mladík, jenž zmateně mluvě, ptal se ho, kde dostane průvodní list do Uher. Strážník dovedl jej na policejní ředitelství, tam však mladík divě vzkřiknuv, klesl k zemi. Hned na to se zase vzchopil a vyňav ostře nabitou bambitku, mířil si na prsa. Byl ovšem ihned zachycen a zbraň mu odňata. Hned na to počaly se však na něm jeviti známky otrávení a při prohledávání nalezena u něho krabička s utrejchem a zapečetěné psaní určené dceři jednoho statkáře v Středoklukách. Přivolaný lékař podal mladíku ihned protiléky, načež celá věc se vysvětlila. Mladík ten jest synem jednoho mlynáře z Unhoště a měl mít již v úterý svatbu s onou dcerou statkáře ze Středokluk. Z neznámých příčin se sňatku toho sešlo a mladík přišel předevčírem do Prahy k nevlastní sestře své, kdež si však tak nápadně počínal, že jej sestra všude doprovázela. Na Malé Straně se jí však ztratil, načež z Ferdinandovy třídy na pol. ředitelství odveden byl. Odpoledne dopraven byl do blázince.

    Odpovědět | Zobrazit odpovědi

    • Re: Pokus samovraždy v šílenství

      13.4.2019 23:45:42 | Michal

      Poznámka: "utrejch" je vlastně arzenik, neboli otrušík neboli oxid arsenitý. A protilátkou je "metallorum Sauter" ( to je roztok sirovodíku), což zní stejně magicky jako ten utrejch! Kresba by mohla spočívat ve zpodobnění onoho nešťastníka, jak mu z kapsy čouhá krabice s utrejchem a nad ním se sklání doktor s mettalorum Sauterem, což by bylo znázorněno šipkami s popisky :-)
      Anebo nakreslit budovu blázince a tam udělat šipku k oknu s poznámkou "něštastný hoch" nebo tak něco. Kde byl blázinec v té době? Pravděpodobně tahle budova na Karláku: https://www.radio.cz/cz/rubrika/panorama/psychiatricka-klinika-v-prazske-ulici-ke-karlovu-slavi-170-let
      Ferdinandova třída je dnešní Národní třída. Staré foto: http://www.starapraha.cz/historie-praha-ferdinandova-trida.php

      Odpovědět

  • Při pasení koz udeřen do pysků od svých soudruhů

    13.4.2019 23:53:43 | Michal

    #cicovice #modrany
    Národní listy 13.10.1891 - odpolední vydání, page 3
    ABA001/4599621
    ABA001_2171203633
    [tučně, nadpis]: Těžce raněn. [text]: Včera odpoledne pásl osmiletý chlapec nádenníka Jos. Poláka z Číčovic na poli u Modřan kozy. Soudruzi jeho házeli po sobě kamením, jedním byl Polák udeřen do pysků a tak těžce raněn, že musil býti do všeobecné nemocnice dopraven.

    Odpovědět | Zobrazit odpovědi

    • Re: Při pasení koz udeřen do pysků od svých soudruhů

      13.4.2019 23:58:56 | Michal

      Kombinace slov "pysky" a "soudruzi" vyvolává dnes až nežádoucí asociace. Napadají mne jen šíleně absurdní obrázky kombinující porno kategorií "trans" s kategorií "camel toe" plus samozřejmě soudružské srpy a kladivo nebo Che Guevarra na tričkách ostatních hochů :-) Ach jo.

      Odpovědět

  • Proslulý tulák Říha versus arcivévoda Karel František

    14.4.2019 10:08:39 | Michal

    #bustehrad
    Lidové noviny 23.11.1909, page 4
    ABA001/6971596
    ABA001_2132904686
    [tučně, nadpis]: Chtěli vzít arcivévodovi kořist. [text]: V těchto dnech honil arcivévoda Karel František v průvodu prince Zdeňka Lobkovice zajíce v soukromém císařském revíru v Buštěhradě. Jeden zajíc střelený arcivévodou svalil se do křoví a pes se hnal za ním, aby jej arcivévodovi aportoval. Tu však vystoupila dvě nevalně vyhlížející individua z roští, zahnala psa a uchvátivše zajíce dala se na útěk. Ale arcivévoda se nehodlal zříci zajíce, který tvořil hlavní část jeho kořisti a pustil se s několika muži za nezvanými lovci. Byli dopadeni a odevzdáni četníkům, kteří je dopravili ke kladenskému okresnímu soudu. V jednom z nich zjištěn nebezpečný tulák Říha na Kladensku pověstný a mnohokrát již trestaný

    Odpovědět | Zobrazit odpovědi

    • Re: Proslulý tulák Říha versus arcivévoda Karel František

      14.4.2019 10:39:23 | Michal

      Arcivévoda Karel František nebyl nikdo jiný, než pozdější císař Karel I. V Čechách velmi oblíben, mluvil plynně česky. V létě roku 1909 se seznámil s princeznou Zitou, jeho pozdější manželkou - takže v době tohoto příběhu už byl zamilovaný. V té době byl druhým nástupníkem trůnu, přímým se stal až po sarajevském atentátu. Zdeněk Lobkovic byl jeho komoří.
      Tulák Říha - zatím nedohledáno

      Odpovědět

  • Oběšenec v Krupé I.

    19.4.2019 12:39:53 | Michal

    #beloky
    Národní politika 30. 7. 1898 - ranní vydání, page 4
    ABA001/30054716
    ABA001_2172503930
    [tučně, nadpis]: Oběšenec v lese. [text]: V těchto dnech nalezen byl lidmi, sbírajícími houby v lese, zvaném „Krupa“ poblíž Bělok (okres smíchovský) na stromě oběšený muž, v němž zjištěn byl 40letý nádenník Václav Hazurka z Horoměřic. Oběšenec dopraven byl do umrlčí komory v Uněticích. Hazurka byl ženat a otcem tří dítek. Příčina, pro niž si zoufal, není známa.

    Odpovědět

  • Oběšenec v Krupé II.

    19.4.2019 12:48:37 | Michal

    #beloky
    Národní listy 30. 7. 1898, page 3
    ABA001/5042129
    ABA001_2171403119
    [tučně, nadpis]: Oběšenec v lese. [text]: V lese Krupce u Bělok v okresu smíchovském nalezli lidé v těchto dnech při sbírání hub na stromě oběšeného muže, v němž zjištěn byl nádenník Václav Hazuka z Horoměřic. Mrtvola jeho dopravena byla do umrlčí komory v Úněticích, kdež prohlédl ji obvodní lékař. Příčina, pro niž si Hazuka vzal život, není známa. Byl ženat a otcem tří dítek.

    Odpovědět

  • Velké dobrodružství dělníka Růžičky ze Středokluk I.

    19.4.2019 13:03:18 | Michal

    #stredokluky
    Národní listy 4. 7. 1885 - odpolední vydání, page 3
    ABA001/8892540
    ABA001_2170901937
    [tučně, nadpis]: Veliká výtržnost [text]: udála se včera k večeru před krámem vetešníka H. Pollaka č. 500–II. v Havelské ulici. Vetešník vlákal do krámu nádenníka Růžičku ze Středokluk; když týž nechtěl nabízený mu kabát koupiti a chystal se k odchodu, byl zasypán od Polláka i jeho pomocníka hrubými nadávkami a konečně i sbit a na ulici vyhozen. Na pokřik jeho sběhly se veliké davy lidu, tak že strážník musil chrániti Pollaka před výpraskem. Vetešník i jeho pomocník dopraveni byli na policejní komisařství. Lid musil býti rozehnán.

    Odpovědět

  • Velké dobrodružství dělníka Růžičky ze Středokluk II.

    19.4.2019 13:11:42 | Michal

    #stredokluky
    Národní listy 7. 7. 1885, page 3
    ABA001/
    ABA001_2170901955
    [tučně, nadpis]: Vyrovnali se. [text]: Přinesli jsme zprávu, že dělník Růžička ze Středokluk přišel do krámu obchodníka se šatstvem J. Pollaka v Havelské ulici, kdež byly mu nabízeny ke koupi obnošené šaty. Obchodník a jeho pomocník svlékali mu vetché kalhoty s těla, při čemž mu je roztrhli. Z toho povstal mezi oběma stranami veliký hluk a hádka, která zavdala podnět k sroceni velikého davu obecenstva. Pollak i Růžička byli na to dopraveni na policejní komisařství, kde se dohodli, když byl Pollak dělníku za roztržené kalhoty náhradu zaplatil.

    Odpovědět

  • Na stopě vraždy novorozeněte

    20.4.2019 11:27:46 | Michal

    #stredokluky #cernovicky
    Národní politika 22. 1. 1902 - ranní vydání, page 5
    ABA001/29148690
    ABA001_2172900437
    [tučně, nadpis]: Na stopě vraždy novorozeněte. [text]: Ze [prokládaně] Středokluk. [text]: (Pův. zpráva.) V okolí obce zdejší roznesla se v těchto dnech pověst o zavraždění novorozeněte, jejíž potvrzení však dlužno vyčkati až do výsledku soudního vyšetřování, které u věci té bylo zavedeno. Prozatím možno sděliti tyto podrobnosti: V noci na 18. t. m. viděn byl na černuckém hřbitově člověk, kutící tam cosi mezi hroby. Když zpráva ta donesla se středokluckému faráři, povolal si farář hrobníka, i dotazoval se jej o tomto případu.Hrobník z počátku věc všelijak vymlouval, konečně se ale doznal, že on sám na hřbitově meškal, pohřbívaje tam nějaké novorozeně, které mu jakási ženština přinesla. Později jmenoval tuto ženštinu, a doložil, že jej prosila, aby věc nevyzradil. Týkalo se to svobodné dcery jistého občana ze Středokluk, která hned druhého dne z obce zmizela. Farář oznámil případ tuchoměřickému četnictvu, jež o tom ihned podalo zprávu okresnímu soudu smíchovskému, jakož i tamnímu okresnímu hejtmanství. — Současně vyšlo na jevo, že děvče toto ošetřovala porodní bába, kteráž ale při výslechu popřela účastenství. Z těchto všech okolností se soudí, že obě ženštiny spáchaly zločin buď vyhnání plodu neb usmrcení novorozeněte, jehož stopy chtěly zahladiti tajným pohřbením.

    Odpovědět

  • Oběšenec v domě čp. 5 v Bělokách

    20.4.2019 11:40:06 | Michal

    #beloky
    Pražský denník 6. 4. 1879, page 2
    ABA001/8065107
    ABA001_2109200426
    [kurzívou, nadpis]: Sebevraždy. [text]: V Bělokách (okr. smíchovského)oběsil se dne 2. t. m. hospodář Ant. Šimon ve svém domě č. 5 z příčin neznámých. — V obecním lesíku u Hroznětína nalezli dne 31. m. m. mrtvolu podomního obchodníka Jana Gentnera z Albertámu, který se tam byl již před měsícem oběsil. — Ve Velemíně (okr. lovosického) zastřelil se dne 29. března obchodní mládenec Ervín Málek. Proč si život vzal, není známo. — Ve Velké Vsi u Broumova oběsil se dne 3. t. m. statkář Frant. Riedel. Sáhl si na život v nepříčetném stavu. Spadl před lety s vozu a těžce se při tom poranil. Od těch dob stále churavěl.

    Odpovědět

  • Manévry arcivojvody Albrechta

    20.4.2019 13:01:40 | Michal

    #stredokluky #lidice #kladno
    Pražský denník 5. 9. 1868, page 2
    ABA001/8228079
    ABA001_2108101110
    [tučně, nadpis]: * Z vojenského tábora, [text]: v jakémž se u Kladna nachází několik posádek českých, docházejí zprávy o tom, jak si vojáci počínají. Už v outerý, když vojsko tábořit počalo, hleděli vojáci zaopatřit si, vše co tábor chovati má; velké ohně byly rozdělávány a přinešené maso ve velkých kotlech vařeno. Po menáži odtroubili trubači čepobití a vojáci se uložili na odpočinek. O 3 hod. ráno volala již druhého dne trouba k pochodu a brigáda Procházkova postupovala již při hudbě až k Středoklukům, co zatím brigada Mondelova vyslala své přední stráže až ku Kladnu. Procházkova brigada se právě byla rozložila na jednom poli u Středokluk, když tam pan arcivojvoda Albrecht se svými adjutanty v kočáře přijel a od vojska hlučným hura! vítán byl. Pan arcivojvoda děkoval, přívětivě pozdravuje i odjel na poštu do Středokluk, kdež se shromáždili generálové, aby se Jeho Vysosti představili. Na to vsedl J. Vysost na koně a provázen vší generalitou prohlížel si polohu tamní krajiny. Za hodinu vypravila se brigada Procházkova na jeden vrch nad Lidicemi a zůstala tam stát. Sotva že se ale tak stalo, počalo vojsko u Kladna, které nepřítele představovalo, na onen vrch stříleti. Brigada Procházka hnula se ku předu, musela ale brzy ustoupit zpět, načež troubeno bylo k odpočinutí a vojsko se táborem rozložilo u Lidic.

    Odpovědět

  • Češi od Indiánů povražděni I.

    20.4.2019 23:16:09 | Michal

    #dobroviz #unhost
    Pražský denník 13. 11. 1878, titulní strana
    ABA001/8043967
    ABA001_2109101381
    [tučně, nadpis]: Češi od Indiánů povražděni. [text]: V neděli jsme uveřejnili k výstraze všem českým vystěhovalcům zprávu jednoho našeho krajana z Ameriky, v níž se líčí bída a nouze českých vystěhovalců tamže, až vlasy hrůzou vstávají. Ale ani těchto běd není ještě dosti, i hrůzná smrt očekává tam naše krajany, odváží-li se dále do krajin západních, kde se ještě krvežízniví Indiáni prohánějí a bělochy krutě vraždí, aby se na nich pomstili za to, že jim ouzemí jejich ztenčili. Takovýto případ [text prokládaně] krvavého povraždění čtyr našich krajanův českých od lítých Indiánů [text] popisují české noviny americké „Pokrok západu“, které přinesly v posledním čísle svém dopis z města Prague ve státě Kansasu, v němž se zvěstuje, že se mezi obětmi indianské krvelačnosti i čtyři Češi nacházejí. Zpravodajem listu toho jest p. Vocásek; řečený list otiskuje zprávu jeho, jež zní:
    „Mám tentokráte k podání mnoho smutných zpráv. Přepadli nás Indiáni, kteří vše zničili, koně pokradli, šatstvo pobrali a co nemohli pobrat, tak roztrhali neb spálili, muže pobili a ženy i děti trápili, slovem vše bylo zničeno, co jim do rukou přišlo. Na našem Creeku pobili 14 osob mezi nimiž 4 muži, totiž Rudolf Springler, Hynek Janoušek, P. Janoušek a Frant. Sochor. Po p. Springlerovi a p. H. Janouškovi zůstaly rodiny, ženy a po čtyřech dítkách. Co si mají počít tyto nešťastné ženy; nemají ani potahů, ani oděvu, ani kdo by se o rodinu staral, ani na čem by ležely, neb ti rudí ďáblové i peřiny zkazili, peří vysypali a nechali je větru roznést; prasata pobili a nechali ležet, též i hovězí dobytek pobili na mnoha místech; mně vzali 3 koně, 2 březí kobyly a hřebce a co bylo v domě, vše jest zkaženo; šatstvo všechno pryč a co jim do ruky přišlo, vše rozbili. Já si páčím škody na 500 dolarů. A což ty ubohé ženy, které přišly o manžely? Jakou ty si mohou páčit škodu, když jim nezbylo ničeho než dítky!"
    Z hrůzné této události, která ještě sta jiných vystěhovalcův českých v Americe potkati může, poněvadž indiáni už ode tří let všeobecnou krvavou válku proti bělochům vedou, nechť si vezmou výstražný příklad všickni onino pošetilci, kteří se z vlasti české do Ameriky stěhují, aneb na vystěhování se pomýšlejí. Kdo na výstrahy podobné nedává, o tom právem platí přísloví: Kdo do záhuby spěchá, zahyne v ní!

    Odpovědět

  • Češi od Indiánů povražděni II.

    21.4.2019 9:42:06 | Michal

    #dobroviz #unhost
    Pražský denník 21. 11. 1878, page 3
    ABA001/8043059
    ABA001_2109101421
    [tučně, nadpis]: Češi od Indiánů zavraždění, [text]: o kterých jsme se nedávno zmínili, pocházeli z Unhoště nedaleko Prahy a píše se z této obce zdejšímu „Čechu“ o osobnostech zavražděných takto: „Zavraždění od Indiánů Češi pocházejí z osady unhošťské (blíže Prahy) a všichni se teprvé asi na třetí rok v Americe nalezali Rudolf Springler byl truhlářem a měl v Unhošti slušný domek; švakři jeho, Janouškové z Kyšic, z nichž Hynek a Petr zabiti jsou, vyvábili ho za sebou do Ameriky. Chuďas nedávno ještě psal svému bratru do Unhoště, že se mu dobře vede; netušili tehdy truchlivý konec amerického blahobytu. Zůstala po něm žena se dvěma malýma dětmi. Sochor František, jejž dle psaní zetě jeho Zpěváčka, rodilého z Dobrovíze, Indiáni na zápraží střelili a do hlavy udeřili sekyrou, byl stařec, který vše odevzdav dceři, provdané Zpěváčkové, chtě nechtě s mladými musil do Ameriky. Zpěváčkovi nebylo třeba hledati v Americe pohodlnějšího živobytí. Ničeho se mu zde nedostávalo. Měl tu 16 korcův dobrých polí se stavením, a krom toho jako postilion vydělal si hezkých pár grošů do roka. Nyní tuším lituje, že odešel z vlasti, a zámožné příbuzné v Dobrovízi prosí prý pro Boha, aby mu poslali peníze na cestu, že v Americe nezůstane. Věru pohnutlivá výstraha těm, kteří majíce obstojné živobytí ve vlasti, pospíchají odtud za moře. Jisté dávajíce za nejisté, samochtě takřka po žebrácké holi se ženou. Pamětihodno jest, že manželka Petra Janouška byla již úplně uchystána na cestu do Ameriky, když došlo od Zpěváčka psaní o strašné události s mužem a švakrem jeho. Kdyby bylo dotčené psaní přišlo o dva dny později, ubohá se čtyrmi dětmi byla by se nalezala na cestě do netušené bídy a strasti. Petr Janoušek byl ze zavražděných první, jenž se do Ameriky vydal, zanechav zde manželku s dítky ve stavu dosti kormutlivém. Tomuto Janouškovi svoboda americká velice lahodila, a mimo jiné tamnější výhody také tu v jednom svém psaní vychvaloval, že v Americe o kostel se nestarají a si nevšímají, co tam „kněz tlachá“.
    O smutném konci dotčených osob poslala tyto dny manželka Pavla Janouška manželce Petra Janouška psaní, které zní takto:
    „Dne 1. října přišli na nás divoši. Nejmilejší přátelé, my vás nastokrát všechny pozdravujem vespolek. Švagr Hynek, švagr Petr, švagr Špringler jsou mrtvi. Ti divoši je všechny zastřelili. A jsou všichni v jednom hrobu položeni na švagrovu poli, na tom fleku, co je zabili. Na tom byl vinen Petr, že je z domova vyvedl. Kdyby byli z domu nešli, nebylo by se jim nic stalo. Boudovi vzali koně; on za nimi se zbraní běžel a oni koně pustili. Švapr držel Karlíčka za ruku; jak ho střelili do hlavy, tak mu kulka skrz hlavu projela, až to Karlíčka zachytilo moc. My jsme všickni zdrávi. To víte, jaká to byla hrůza, když jsem byla na poli a divochů 17 na mne přijelo. Pak mne obstoupili, a mne býkovci šlehali přes hlavu. Jeden mne chtěl zastřelit. Já ho prosila pro Boha sepjatýma rukama, že mám doma moc malých dítek a chtěla jsem pro ně jíti, ale nebylo mi dovoleno od těch divochů. Ani si pomyslit nemůžete, jak mi bylo. Mít tam 4 malé děti a i ty nejmenší musili utíkat. A když jsem je 3 dny neviděla, pomyslete, jak mi bylo, když jsem od mé Karolinky na 3 dny od prsu pryč musila, tu úzkost nesmírnou, to jsem se naplakala. Pavel je ještě pryč. Země a polí je tady dost za to, jak Petr psal.Anna Zajícovic je vdaná v Git; má nějakého zámečníka Josefa. tak švagře a švagrová, já Vás na stokrát pozdravuju. Je nám brzy odepište. Švagr Petr jest od divochů zastřelen. Tak jestli nejste na cestě, tak se nevydávejte.
    Já, soused Petra Janouška, pochoval ho. To potvrzuji svým podpisem. František Zpěváček z Unhoště.“

    Odpovědět

  • Vzorný manžel - příběh ze Středokluk

    21.4.2019 11:06:59 | Michal

    #stredokluky
    Národní listy 29. 4. 1897, page 4
    ABA001/6801017
    ABA001_2168501698
    [tučně, nadpis]: Vzorný manžel. (Zločin těžkého uškození na těle). [text]: Čeněk Halík, 38letý dělník ze Středokluk, jest vzorem manžela a spořádaného člověka vůbec. Práce se žádné neleká, protože na ni ani nesáhne. Pracuje-li, pak jest to jenom v dílně trestnice. Napracoval se tam ostatně již dosti za pětiletého těžkého žaláře do kterého odsouzen byl pro žhářství.
    Když byl z něho dne 7. října 1896 propuštěn, vzpomněl si, že jest ženat. Jako pořádný manžel šel ovšem rovně ku své drahé »polovici«. Myslil si, když mohla sama uživiti po pět let sebe, že uživí také jej. Než žena muže-povalovače viděti nechtěla. Docházelo mezi nimi proto k častým hádkám, až byl Halík ku konci ledna manželkou vyhnán.
    Potulování po světě ho však dlouho netěšilo, neboť již 10. března vrátil se záhy z rána do Středokluk a zamířil k bytu své ženy. Hnán sem byl příšernými úmysly, které nedovolily mu, aby vešel do světnice. Zalezl na půdu a schoulil se do slámy, ve které, ač bylo chladno, vydržel ležeti přes 24 hodin. Při vzpomínce — ku které měl dosti času — že dole pod ním, v bytě jeho ženy jest teplo a že snad mluví se tam o něm, nebylo mu asi volno. Zdá se také, že v době té, ač ne-li dříve, uzrál v něm úmysl, pro který octl se včera před senátem zemského trestního soudu.
    Druhého dne o 9. hodině dopolední, dohnán zimou a hladem, slezl Halík s půdy, vešel do předsíně bytu své ženy a vlezl do výklenku, kterým dává se topivo do kamen pokoje, aby se ohřál. Věděl, že tenká jeho zeď jest teplá. Zde ztrávil dvě hodiny, ale ne příjemné — tak aspoň tvrdí — neboť dvéře světnice byly jenom přivřeny a žena jeho mluvila prý s děvčaty, které se u ní učily šíti, o něm. Že jej rozmluva tato potěšiti nemohla, může mu každý věřiti, zejmena když slyšel různé nadávky a že se toulá se ženštinami nevalné pověsti.
    Něco lepšího o sobě vlastně ani slyšeti nemohl. Ale zle se rozzlobil a když přišla jeho žena do výklenku zatopit do kamen a tázala se překvapena, co tam dělá, bez odpovědi vytáhl nůž, otevřel jej a několikráte ji bodl, načež utekl. Byl však chycen, zaveden do hostince a zatčen.
    Paní Halíková pobodána byla nad pravým uchem, na levé čášti prsou a na zádech. Lékaři prohlásili, že prvá dvě zranění jsou lehká, zranění na zádech však těžké.
    Čeněk Halík při výslechu doznal, že svou ženu pobodal, ale popřel, že by s úmyslem tím ukryl se ve výklenku neb že by ji byl chtěl zavražditi. Když vedl jej četník na Smíchov, řekl mu, že »již dávno zanášel se myšlenkami to udělat« a na otázku četníka, zdali chtěl ženu svou zavražditi, odpověděl: »To jest těžko říci«.
    Státní zastupitelství podalo na Čeňka Halíka žalobu pro zločin těžkého poškození na těle, o které konalo se přelíčení včera. Senátu předsedal rada Babor. Obžalobu zastupoval rada Jeřábek; obžalovaného hájil dr. Jul. Adler.
    Po provedeném přelíčení uznal soud obžalovaného vinným a odsoudil jej ku sedmiměsíčnímu těžkému žaláři.

    Odpovědět

  • Zuřivý šílenec na útěku

    21.4.2019 12:30:36 | Michal

    #stredokluky #zajezd #vrapice
    Národní politika 19. 5. 1898 - ranní vydání, page 5
    ABA001/29293536
    ABA001_2172502623
    [tučně, nadpis]: Zuřivý šílenec na útěku. [text]: Ze Středokluk se nám oznamuje: Frant. Burger, horník ze Zájezda, byl dne 14. t. m. při práci na Františkově dole u Kladna napaden zuřivým šílenstvím a od správy dolu s průvodem poslán domů; cestou však uprchnul do středokluckého háje, tak zvané „Sedličky“ a počínal si zde zběsile, běhal, křičel, stromky vyvracel a lámal, svojí ženu, která za ním přiběhla, od sebe vyháněl, duchy citoval, a tak výstředně si počínal, že nebylo radno se mu přiblížiti. Manželka jeho zavolala ku pomoci Františka Fridricha, starce skorem 70letého, který sám po tuhém zápasu šílence se zmocnil, ač při tom na levém oku dosti citelně raněn byl; pak přispělo mu i několik občanů ku pomoci a společnému úsilí podařilo se šílence tak spoutati, že dále řáditi nemohl. Na žádost manželky byl odvezen na Zájezd, pak k bratrstvu do Rapic, a nemocenským vozem do prahy do ústavu choromyslných. Dle doslechu byl Burger členem jakéhosi spiritistického spolku a víra v duchy a strašidla rozum mu pomátly.

    Odpovědět

  • Služka zahrabala mrtvolu dítěte

    21.4.2019 13:14:43 | Michal

    #pazderna
    Posel z Prahy 24. 7. 1878 - page 3
    ABA001/4701663
    ABA001_2011900757
    [tučně, nadpis]: Dětská mrtvola [text]: nalezena byla dne 22. čce. v stodole J. Brlička v Pazderně u Středokluk. Zahrabala ji tam svobodná služka A. Císařova, která nalézá se u zdejšího tr soudu ve vyšetřování. Mrtvola odevzdána byla do anat.-patolog. ústavu

    Odpovědět

  • Buršáci se posmívali hlasitým voláním Huhú!

    21.4.2019 15:33:49 | Michal

    #stredokluky #liboc
    Národní listy 27. 5. 1885, page 3
    ABA001/8907714
    ABA001_2170901541
    [tučně, nadpis]: Buršácká výtržnost u Liboce. [text]: Pod názvem „Přepadení“ přinesla včerejší „Bohemie“ hrůzostrašnou zprávu o „nové Chuchli“. Píšeť následovně: „V pozdní noční hodině obdrželi jsme zprávu o události, která se v celém svém průběhu i výsledku důstojně řadí k podobnému případu, jenž pod názvem „Chuchle“ dávno jest znám. Jevištěm smutné události byla tentokráte obec Liboc. Použivše včerejšího překrásného dne, podnikli také mnozí členové zdejšího akademicko–technického spolku „Cymbria“ výlet do Hvězdy, kde se odpoledne až k večeru volně bavili a zamýšleli posledním vlakemvrátiti se do Prahy. tak jednotvárně neměl však výlet jejich dopadnouti. Studující měli barevné své čapky, tedy důvod, aby tato provokace byla pomstěna. Když cestou k nádraží ubírali se vsí Libocí, byli uvítáni davem Čechů a házením kamení, názvy jako „buršácká holota“ střídaly se s poznámkami, jako „mažte je“. Jeden studující obrátil se k výtržníkům, z nichž měli mnozí oblek hasičský, s vyzváním, aby ustáli. Odpovědí byl opět dešť kamenů a útočníci současně holemi doráželi na studující a za různého volání do nich bušili. Deštěm kamenů byli dva studující značně zraněni; jeden z nich, p. P., obdržel těžkou ránu do zadní části hlavy a když následkem toho klesl k zemi, doráželi útočníci na něho holemi až krví sbrocený a s roztrhanými šaty dostal se do nádraží, kde mu byl dán obvazek. Kdo útočníci byli, zjistí, jak doufáme, vyšetřování této aféry. Čásť útočníků vrátila prý se do Prahy a sestoupla v nádraží v Brusce, odkudž houfec za zpěvu „Hej Slované“ ubíral se do města“ atd. — Kdo nezná pravdy – milovnost „Bohemie“, zajisté se domníval, že němečtí studenti stali se skutečně snad obětí surového násilí, zatím ale má se věc poněkud jinak. Zpravodaj náš, který včera do Liboce se odebral, aby shlédl bojiště „Nové Chuchle“ a zjistil, co na zprávě „Boh.“ pravdivého, obdržel od úřadu obecního, jakož i hodnověrných očitých svědků, zprávu následující: V pondělí odpoledne přišlo do Hvězdy několik německých turnérů v stejnokroji a 10 buršáků s barevnými čapkami na hlavách a pestrobarevnými šerpami na prsou. Když se byli buršáci náležitě pivem posilnili, začali se dle svého spůsobu „baviti“. Pronásledovali drze dámy v lese, tak že tyto byly nuceny rázně se jim opříti, ano volati mnohdy i za pomoc. Že buršáci v oboře výtržnost nespůsobili, toho příčinou byli dva četničtí závodčí, kteří včasným zakročením tomu zabránili. K četnickému závodčímu ze Středokluk, jak týž sám před svědky potvrdil, chovali se vyzývavě, ba uličnicky. Chodili zúmyslně kolem něho a posmívali se mu chvílemi hlasitým voláním: „Huhú“. Závodčí seznav, že buršáci jsou spiti, ignoroval tuto jejich drzou vyzývavost. Po 7. hodině večer nastoupili buršáci zpáteční cestu z Hvězdy k nádraží za ohlušujícího hulákání, mečení, bečení, vytí, zkrátka nápodobili zvuky zvířat, při němž vráželi do lidí, kteří se jim nevyhnuli. Obyvatelé libočtí vybíhali na ulici, aby se přesvědčili, kdo tropí pekelný ten hluk a když spatřili spité buršáky, netajili své rozhořčení nad takovým jednáním. Buršáci provázeni byli stále vzrůstajícím davem lidu a výrostky, kteří po nich pokřikovali. Silnice pod školou byla záhy obecenstvem tak přeplněna, že nebylo možno tudy se prodrati. Buršáci spustili z nenadání kočičinu, až uši zalehaly. Řídící učitel p. Frant. Sedláček z Liboce předstoupiv před buršáky, napomínal je po německu, aby se chovali jako studenti a nehulákali po ulici. Pochodil však špatně. Se všech stran sápali se buršáci na něho, volajíce: „Co to řekl?“ Řídící učitel odvětil na povyk jejich a na mávání holemi zcela klidně: „Pánové, jděte tiše svou cestou, jako lidé řádní a nechovejte se jako uličníci“. Po těchto slovech buršák malé postavy, jistý P., osopil se na ředitele slovy: „Vy jste český všivák!“ Dva jeho soudruhové táhli za sebou jiného rozlíceného a stále řvoucího buršáka, který pivem přemožen, klesl konečně k zemi. Jeden buršák ho zvedl a táhl dále. Ve zmatku tom vrazili neznámí dosud občané do obou povykujících buršáků, při čemž zmíněný malý buršák udeřil blíže něho klidně stojícího občana vší silou do hlavy, že týž zavrávoral. Tu teprve nastala všeobecná vřava. Kdosi vytrhl buršákovi hůl a několikráte ho přeměřil, načež oba dali se rychle na útěk, doprovázeni davem obecenstva českého a německého, jež rovněž bylo neobyčejně rozhořčeno. Prchající buršáci hnáni byli davem lidu k nádraží; u můstku nastala nová vřava, při níž bylo také několik kamenů od výrostků hozeno. Jeden kámen zasáhl buršáka P. do krku, spůsobiv mu lehké zranění. Na to dostali se buršáci do nádraží, avšak zmeškali vlak, do Prahy o půl 8. hod. jedoucí a byli nuceni čekati na nádraží na vlak poslední. I Němci byli přesvědčeni, že buršáci sosnovali velikou tuto výtržnost zúmyslně, ano sami Němci žádali četníky, kteří z obory na místo již pozdě přišli, poněvadž nová tato „Chuchle“ netrvala ani pět minut, aby na místě sepsali obšírnou zprávu o celé výtržnosti a zjistili pokud možná nejvíce očitých svědků, neboť očekávalo se, že o této buršácké výtržnosti uveřejněny budou v německo–nacionálních listech zprávy tendenčně překroucené. Četníci uposlechli a podali okresnímu hejtmanství o celé udalosti zprávu nestrannou, na jejíž základě provedeno bude další řízení. Před nastávajícími volbami potřebují němečtí nacionálové rozčilujících zpráv o pronásledování Němců v Čechách. Tentokráte měli jim k tomu pomoci buršáci, kteří však úloze své tak špatně dostáli, že s výsledkem sotva budou aranžéři spokojeni. Veškeré obyvatelstvo libocké souhlasí s „Bohemií“, aby tato veliká výtržnost byla úřadně vyšetřena a diví se nemálo, proč list ten váhá uvésti raněného buršáka jménem. Také policie nemohla až do večera „těžce raněného“ buršáka vůbec ani vypátrati a nepodařilo se jí zjistiti ani ostatní burše, kteří se výtržnosti súčastnili. Ostatně není to první, ani snad poslední výtržnost, kterou buršáci v Liboci spůsobili. Aby dalšímu pohoršlivému jejich řádění v obci libocké učiněna přítrž, odebeře se těchto dnů deputace občanstva k místodržiteli bar. Krausovi se žádostí, aby vlivem svým chránil obyvatelstvo před vyzývavostí a útoky buršáků.

    Odpovědět

  • Probodnut v Ptičích statkářem

    21.4.2019 18:23:13 | Michal

    #ptice
    Národní listy 20. 4. 1882 - ranní vydání, page 3
    ABA001/5063320
    ABA001_2177300597
    [tučně, nadpis]: Probodnut. [text]: V Horních Ptičích u Unhoště přihodila se v pondělí politování hodná událost. Jistý Hosvald žádal od tamějšího statkáře jakési spisy, které mu byly i na vyhrožování odepřeny a Hosvald konečně ze dveří vystrčen. Na to začal spílati celé obci, popadl z hromady kameny a vytloukal okna. Statkář zase popadl nůž, hnal se za Hosvaldem a bodl ho ze zadu pod lopatku tak nešťastně, že Hosvald s bolestným výkřikem klesl k zemi a v několika okamžicích zemřel. O smutné této události bylo ihned četnictvo zpraveno, které statkáře zatklo a dodalo okresnímu soudu v Unhošti do vazby vyšetřovací.

    Odpovědět

  • Stříbrný z Makotřas „zšílel“

    21.4.2019 18:34:05 | Michal

    #makotrasy
    Národní listy 20. 4. 1882 - ranní vydání, page 3
    ABA001/5063320
    ABA001_2177300597
    [tučně, nadpis]: Zšílel. [text]: Včera ráno povoláni byli do kavárny p. Plasa v domě č. 68 v Josefově dva policejní strážníci s žádostí, aby odvedli 25letého nádenníka K. Stříbrného z Makotřas, jenž v kavárně strašně zuřil. Šílenec nechtěl se nechat nižádným spůsobem odvésti, postavil se na odpor, byl však konečně po dlouhém zápasu přemožen, svázán a na policejní komisařství odveden. Přivolaný lékař konstatoval, že nešťastník jest šílený a dal ho v drožce dopraviti do blázince.

    Odpovědět

  • Hoch ze Středokluk odešel z pivovaru a už se nevrátil

    21.4.2019 21:18:26 | Michal

    #stredokluky
    Národní listy 10. 6. 1882 - ranní vydání, page 3
    ABA001/5066584
    ABA001_2177300899
    [tučně, nadpis]: Pohřešuje se Václav Částka ze Středokluk, [text]: který se v pivovaře „u Rozvařilů“ v Praze učil a 1. m. m. odešel, aniž by se vědělo kam. Čítá 15 roků, je štíhlý a velký, vlasy má kadeřavé, oči modré, obličej kulatý. Rodiče snažně žádají každého, kdo by o něm věděl, by sobě neobtěžoval zprávu podati představenstvu v Středoklukách aneb rodičům Janu a Marii Částkovým tamtéž.

    Odpovědět

  • Králíci ukradeni!

    21.4.2019 22:10:39 | Michal

    #hrebec
    Národní listy 27. 5. 1917 - ranní vydání, 1. vydání, page 6
    ABA001/5635813
    ABA001_2231901644
    [tučně, nadpis]: Na zásobách. [text]: Dne 25. května ukradeno bylo z kurníku hostinské Marie Hladké v malé Dobré u Unhoště 10 slepic, kohout a 3 králíci v úhrnné ceně 180 korun. — Majitelce usedlosti Žofii Brejchové v Řebči u Kladna odcizeni byli dva králíci a 3 slepice v ceně 70 korun a majitelce usedlosti Anežce Ptáčkové tamtéž tři králíci v ceně 40 korun. Ptáčkové ukradli již před časem tíž zlodějové v noci ze dvora prádlo a z kurníku čtyři slepice. — Domkářce Anně Dryákové v Drnové u Slaného ukradeno bylo v noci 30 kg brambor, 60 kg pšeničné mouky a různé jiné zásoby potravin. — Nadučiteli Františku Havlátovi v Kolovratech odnesli zlodějové 6 slepic v ceně 72 korun a 3 králíky k chovu v ceně 36 korun. Po zlodějích pátrá četnictvo.

    Odpovědět

  • Vylákala uzenky a zlaté si nechala

    21.4.2019 23:23:20 | Michal

    #stredokluky
    Národní politika 28. 9. 1897 - ranní vydání, page 5
    ABA001/28857430
    ABA001_2172405015
    [tučně, nadpis]: Zlodějská služka. [text]: Emilie Brindová jest mladé stvořeníčko — čítá teprve šestnácte jar! — ale mládí její poskvrněno jest již třemi černými skvrnami. Žádný by to do mladé dívčice neřekl ani, že už dvakráte ocitla se za mřížemi. Tak vypadá na pohled nevinná a poctivá. Ale, bohužel, jen na pohled! Jakmile však promluví, již dojem poctivosti a nevinnosti mizí z její tváře jako luzný sen. Dvakráte již byla trestána pro krádež na svých služebních pánech spáchanou a to poprvé vězením osmidenním a po druhé šestinedělním, a přece jí to nenapravilo! Ocitla se nyní po třetí před soudem a opět pro krádež! Zaměstnavatelka její, pí. Zdeňka Čtrnáctá, poslala jí dne 1. září t. r. k páté hodině večer do Středokluk pro uzenky. Dala jí desítku, protože drobných po ruce neměla. Než milá Emilie zmizela i s desítkou a více se nevrátila. Když se dlouho nevracela, pojalo paní podezření, poněvadž jí chasa všelicos o její minulosti již vyprávěla. A podezření její i obava se splnila! Emilie se nenavrátila, ale odešla ke svým rodičům jako by se nic nebylo stalo! Cestou stavila se však také ve Středoklukách a tam na jméno své paní vybrala si u hokynáře 12 uzenek za 50 kr. Vznesena tudiž na ni obžaloba nejen pro krádež, ale i pro podvod. Obžalovaná krádež popřela. Tvrdila, že peníze cestou do Středokluk z kapsy nějak vytrousila a ze strachu pak se nevrátila již více do služby. K vylákání zboží na hokyni se přiznala. Soukromá žalobkyně paní Čtrnáctá žádá tudíž náhradu 7 zl. 50 kr., poněvadž 3 zl. má obviněná u ní odsloužené. Služka Emilie Brindová nechce však o krádeži ničeho slyšet a tvrdí stále, že peníze ty ztratila. Snad by jí konečně bylo uvěřeno, kdyby nebylo té prožluklé její minulosti! Ale dva tresty pro krádež usvědčují ji tu jaksi ze lži. Byla proto i přes své zapírání odsouzena. Přitěžující okolností bylo u ní i to, že drze zapírala a vůbec výstředně se chovala. Vzhledem k tomu vynesl soudce pan auskultant dr. Bajer rozsudek, jímž obviněná Emilie Brindová odsuzuje se pro přestupek zpronevěření dle § 461 a pro přestupek podvodu na dobu 14 dnů dvěma posty týdně zostřeného.

    Odpovědět

  • Pomsta nevyšla: Buštěhraďák byl ve skutečnosti Makotřasan!

    23.4.2019 12:16:51 | Michal

    #makotrasy #bustehrad
    Národní politika 18. 7. 1895 - ranní vydání, page 5+6
    ABA001/28596825, ABA001/28588014
    ABA001_2172203407, ABA001_2172203408
    [tučně, nadpis]:Pro děvče. (Zločin veřejného násilí. Před soudem čtyřčlenným). [text]: Ukrutně se rozzuřil jinak klidný občan Josef Houška, 29letý kovářský pomocník z Makotřas, když se dozvěděl, že mu kdosi z Buštěhradu chodí za děvčetem. Nevěděl o záletníkovi nic bližšího, nežli že je z Buštěhradu.
    Toto velmi neurčité označení stačilo mu však, aby zosnoval hrozný plan pomsty.
    Umínil si totiž, že zmlátí někoho, kdo je z Buštěhradu. Kohokoliv, jen když to bude obyvatel nenáviděného města. Aby si dodal kuráže, přihnul si pořádně a pak šel hledat nějakého Buštěhraďáka.
    Ale přehlídl se nějak — následkem přílišného „posilnění“ — a zvolil si za oběť msty mladíka, jenž pocházel z jeho vlastní obce, zcela bodrého Makotřasana Františka Šroubka, řeznického pomocníka. Na tohoto nebožáka, jenž nemohl si nijak vysvětliti makavý projev zuřivé nenávisti Houškovy, osopil se rozlícený a nechmelený milenec a naložil mu tolik ran, že je Šroubek sotva unesl do statku starostova, kam se utekl pro ochranu.
    Ale i sem ho pronásledoval makotřaský Othello a byl by se do něj znova pustil, kdyby mu nezakročil cestu starosta pan Stříbrný. Rozezlený mladík uchopil starostu a zatřásl jím tak důkladně, že se starosta zapotácel.
    Milenka Houškova zvěděvši o jeho řádění, přiběhla za ním, marně se snažila ho uchlácholiti. Jeho zuřivost rostla a běda celým Buštěhradům a všem jeho don Juanům, kdyby nezadržela Houšku pravice obecního strážníka, který zavřel zuřivce do obecního domku. Zde si vylil Houška vztek na dvou oknech, jež úplně roztříštil.
    Včera byl Houška pohnán před soud, aby se zodpovídal ze zločinu veřejného násilí (že vztáhl násilně ruku na starostu, nalezajícího se ve výkonu úřední moci), z přestupku xxx poškození na těle a přestupku proti bezpečnosti cizího majetku.
    Obviněný se omlouval, že byl úplně opilý. Soud, jemuž předsedal rada pan Vokoun, uznal, že obviněný nevěděl o starostovi, že nalezá se ve vykonávání úřadu a sprostil proto Houška z obžaloby pro zločin veřejného násilí a odsoudil ho pouze pro oba přestupky na pět dní do vězení. Žalobu zastával n. st. z. p. Štola.

    Odpovědět

  • Příběh o strašlivém vlku v Lidicích a jak ho honili

    24.4.2019 14:41:05 | Michal

    #beloky #stredokluky #lidice #makotrasy #cicovice #dolany
    Národní politika 8. 3. 1895 - odpolední vydání, page 2
    ABA001/
    ABA001_2172201096
    [tučně, nadpis]: Honba na vlka. [text]: Píše se nám z Lidic: V celém kraji našem mluví se nyní výhradně o vlku, jenž se tu ku velikému překvapení veškerého obyvatelstva zdejšího objevil, aniž by kdo dovedl říci kdy a odkud. Ale vlk je tu a s ním všeobecný postrach, takže večer mnozí lidé neodvažují se beze zbraně dále mimo dům vyjíti. Děti nechodí do školy a ženy bojí se vypraviti do kostela. Krátce krajina naše následkem přítomnosti dravce utrpěla různé nevítané změny. Proto přese všecky obtíže, jež hlubokými závějemi sněhu se v cestu staví, uspořádána byla na vlka honba, na níž účastní se obce Středokluky, Čičovice, Makotřasy, Lidice a Běloky. Honba trvá již od 3. t. m. Lovci jsou ozbrojeni velmi různě; kdo má zbrojní list, puškou, jiní vidlemi, podávkami, motykami, sekerami, lopatami a obušky. Jakmile se šelma někde objeví, ihned se honci sejdou a postaví v šik pronásledovatelů. Vlk obyčejně prchne a zmizí v lesích buštěhradských a tak lovcům nezbývá, nežli s nepořízenou se vrátiti. Mezi pronásledovateli je dosti dobrých střelců, ale štěstí jim nepřeje, protože vlk, jakmile zočí více lidí, drží se u veliké vzdálenosti od nich a za chvíli se v lese ztratí. Tu a tam se stalo, že vlk objevil se na blízku jednotlivých chodců, ale neublížil jim. Honba opakuje se každodenně. Dne 7. t. m. ráno hnali lovci vlka od Makotřas do Lidic. Vlk prchal přes zahrady rolníků pana Zimy a p. Šilhána. Ze zahrady posléze jmenované vběhl vlk do dvora hostince páně Šilhanova a tu sem tam pobíhal. Lovci mysleli, že nyní konečně zbaví krajinu tohoto neobyčejného hosta. Dvůr byl zavřený a zahradu zaujali honci. Ale vlk zase unikl. Ze dvora vede k silnici několik schodů vzhůru, vlk je rychle přeběhl a octl se na silnici. Navštívil ještě dvůr pana V. Nejedlého, proběhl jej a zadem utekl do polí. Honci za ním, ale spatřili jej již u veliké vzdálenosti, an uhání přes pole k Dolanům. A tak skončil lov zase s nezdarem k nemalé mrzutosti všeho sousedstva. V krajině naší jest též hojně horníků, kteří i za noci chodí do práce do Kladna a blízkých šachet. Jsou mezi nimi mnozí, kteří se šelmy bojí a zajisté důvodně, neboť nemůže si každý opatřiti zbraň spolehlivou; ostatně není vyloučeno, že by i ozbrojený člověk mohl býti šelmou touto poraněn. Jest otázka, odkud se k nám vlk dostal, zdali je to desertér z nějakého zvěřince aneb zbloudil-li sem ze svého domova. Lidé zkušenější myslí, že sem vlk zabloudil ze svého domova na severozápadu a odůvodňují domněnku svou neobyčejně tuhou zimou.

    Odpovědět

  • Nádennici v Lidicích pysk roztříštěn

    24.4.2019 22:01:04 | Michal

    #lidice
    Pražský denník 2. 5. 1870 page 2
    ABA001/8247978
    ABA001_2108300874
    [italikou, nadpis]:Neobezřetné zacházení se zbraní. [text]: V Lidicích (okresu unhošťského) střelil z nepozornosti čeledín p. Josefa Čermáka nádennici Marii Fürstovou z Libochovic do úst. Ručnice byla nabyta broky a rána roztříštila jí čelisť a horní pysk.

    Odpovědět

  • Ostře nabitá bambitka a otrávená jaternice

    24.4.2019 22:34:02 | Michal

    #stredokluky #slany #pchery
    Svobodný občan 20. 12. 1873, page 4
    ABA001/28502903
    ABA001_3075100210
    [italikou, nadpis] Lapeni tuláci. [text]: V úterý popíjeli dva ještě mladí mužové v hostinci u „černého orla“ v Slaném. Při odchodu pravil jeden k druhému: „Kamaráde dej sem ještě dvě zlatky, zítra budeme mít peněz dost.“ Výrok tento dosti hlasitě pronešený vzbudil podezření. Mužové odebrali se zatím do hostince „u zlatého lva“, kde je však překvapil městský strážník Wilde, který dal tajně přivolati městského policejního komisaře p. Houšku. Mužové jsou zatčeni a na radnici odvedeni. Nalezena jest u nich malá bambitka, dvojka, ostře nabitá. pak jaternice. Rozkázáno jim, aby jaternici tu okusili. Než oba mužové se zdráhali toho učiniti. Poslána jest tedy jaternice do lekárny p. Klarnera k lučebnému proskoumání. Tím stvrzeno, že skutečně v jaternici nalezaly se látky otravující. Ostře nabitá bambitka a jaternice nasvědčují zajisté, že tito hodni mužové ničeho dobrého neobmýšleli. Výrok pak jednoho z nich v hostinci „u černého orla“ pronešený oprávňuje k tvrzení že ještě téže noci chtěli provésti v Slaném značnou krádež. Slušno ještě podotknouti, že policejní strážník Laube poznal v nich ony dva muže, kteří vloni v zimě vloupali se v noci do bytu důst. faráře ve Pcherách a kteří byvše pak lapeni a před soud povoláni po nějakém čase propuštěni jsou, jelikož nebylo svědků, kteří by jim byli dokázali, že do bytu p. farářově se vloupali a značnou částku odcizili. Oba tito hodní mužové pocházejí od Středokluk.

    Odpovědět

  • Kočí z Makotřas unesl švakrovou I.

    25.4.2019 13:44:59 | Michal

    #makotrasy
    Národní listy 23. 1. 1914 - ranní vydání, page 3
    ABA001/8574581
    ABA001_2231600155
    [nadpis]: Různé zprávy z venkova. [text]: Z Makotřas utekl kočí Josef Mašek a unesl 16letou Josefu Zimovou. Četnictvo po uprchlících pátrá.

    Odpovědět

  • Kočí z Makotřas unesl švakrovou II.

    25.4.2019 13:58:04 | Michal

    #makotrasy #tuchomerice
    Národní listy 27. 1. 1914 - ranní vydání, page 3
    ABA001/8574723
    ABA001_2231600183
    [nadpis]: Konec románu mladých milenců. [text]: Před několika dny přinesli jsme zprávu, že z obce Makotřas zmizel 29letý kočí Josef Mašek, který unesl svoji 16letou švakrovou Josefu Zimovou. Veškeré pátrání po milencích bylo bezvýsledné, až konečně v neděli byli oba nalezeni — zastřeleni v lese u Tuchoměřic.

    Odpovědět

  • Příběh o strašlivém vlku II. - rozuzlení

    25.4.2019 16:57:59 | Michal

    #rebec #bustehrad #lidice
    Národní listy 13. 3. 1895 - odpolední vydání, page 4
    ABA001/7607967
    ABA001_2166401024
    [tučně, nadpis]: — Z Kladna. (»Vlk« v naší krajině. — Sebevraždy.). [text]: Již přes týden kolují zdejší krajinou pověsti o dravém vlku, jenž prý od obce k obci přebíhá a postrachem mnohých jest. Četli jsme to také v — »Pražském Denníku« a v »Nár. Politice«. Spojené obce Lidice, Řebec, Buštěhrad učinily společnou honbu na prázdno. Pravda jest, že se tu vlčí pes zatoulal a beze škody provádí reje na útraty vlčí. —

    Odpovědět

  • Velezrádné spiknutí v Lidicích

    26.4.2019 14:06:54 | Michal

    #lidice
    Národní listy 6. 10. 1883, page 3
    ABA001/8870790
    ABA001_2170702647
    [tučně, nadpis]: — „Velezrádné spiknutí“. [text]: Před 3 dny obdržel zemský co trestní soud v Praze zprávu o rozvětveném velezrádném spiknutí, jehož tajuplné záměry dokonale byly vylíčeny. Jako vůdce velezrádných spiklenců označen byl jistý zámožný rolník v Lidicích u Unhoště. Mluvilo se o ukrytých zbraních, o dynamitu atd. Ve středu odjela do Lidic komise zemského trestního soudu z Prahy, záležející z adjunkta p. Moerstadta, státního návladního p. Krčmáře a zapisovatele dra. Jirkovského. Statek rolníkův byl četníky obklopen a podroben ve všech svých místnostech důkladné prohlídce. Dynamit, střelné, ani sečné zbraně nebyly nalezeny, zabaveny pouze některé časopisy a brožurky obsahu sociálně-demokratického, rovněž nebyl nikdo zatčen.

    Odpovědět

  • Jak žák ze Středokluk nasbíral ouplně zralé jahody

    26.4.2019 16:25:50 | Michal

    #stredokluky
    Pražský denník 18. 10. 1884, page 3
    ABA001/8095416
    ABA001_2109700487.djvu
    [italikou, nadpis]: Čerstvé jahody [text]: byly nalezeny v neděli v háji u Středokluk, kdež jich žák Jos. Martinek nasbíral ouplně zralých plnou kytici.

    Odpovědět

  • Loupežné přepadení v lese

    26.4.2019 16:35:58 | Michal

    #cicovice #okor
    Národní politika 14. 3. 1902 - odpolední vydání, page 2
    ABA001/28683886
    ABA001_2172901638.djvu
    [tučně, nadpis]: Loupežné přepadení v lese. [text]: Ze Středokluk (Pův. zpráva.) Statkář p. Bohumil Šebek z Velkých Čičovic odvážel dne 12. března z blízkého lesa okořského zakoupené dříví. Když čeledinové naložili dříví na vozy, odešel statkář do lesa, aby vyhledal hajného a jemu za dříví zaplatil, ježto hajný však na blízku nebyl, šel jej p. Šebek hledati hlouběji do lesa, směrem k Rybovic opuštěnému mlýnu. Zde se na něho vyřítili dva chlapi a ohrožovali jej obuškem. Štestí pro přepadeného bylo, že měl s sebou ostražitého psa, který na jednoho z lupičů se vrhl a jej kousnul, načež lupiči se dali na útěk. P. Šebkovi se zatím podařilo druhému útočníkovi obušek, silnou to dubovou hůl, vyrvati, načež lupič beze stopy v lese zmizel. Přepadnutí se událo v pravé poledne a mohlo míti pro p. Šebka osudné následky, jelikož v tu dobu živé duše na blízku nebylo. Případ ten vzbudil v okolí nemalý rozruch, neboť podezřelí oni dva muži v týž den v okolních obcích žebrali a všude svým spustlým zevnějškem a drzým chováním postrach působili. Vůbec je zdejší okolí v posledním case velmi obtěžováno od tuláků práce se štítících.

    Odpovědět

  • Šatlava v Kněževsi, k čemu vlastně slouží?

    26.4.2019 18:38:05 | Michal

    #knezeves
    Národní listy 26. 6. 1897 - page 3
    ABA001/6809300
    ABA001_2168502531.djvu
    [větším fontem, nadpis]: — O zdravotní bezpečnost [text]: je na venkově našem postaráno namnoze velmi chatrně a zvláště některé vesnické šatlavy jsou pravým zbytkem starých dob, kdy o nějakou tu bezohlednost vůči vězněným osobám nebylo nouze. Píše se nám na příklad z Velké Kněževse u Prahy: »Naše obec postavila ve vesnici v těsném sousedství obydlených stavení domek, který má býti šatlavou i stavením pro stříkačku. Leč používá se ho bohužel i jinak. Před několika týdny byla u Kněževse nalezena mrtvola jakéhosi Princlíka a přes to, že umrlčí komora je nedaleko vesnice na hřbitově, byla přinesena do — šatlavy a teprv odtud na hřbitově pohřbena. Nedosti na tom! Předešlého týdne roznemohl se v Kněževsi čeledín tyfem a byl dle rozkazu starostova přenesen do — šatlavy, kde podnes se životem a smrtí zápasí. Velká Kněževes je letním sídlem Pražanů a výletním místem cyklistů. Jest i proto povinností obecní správy, aby poměrů zdravotních dbala.

    Odpovědět

  • Sebevražda na kolejích

    26.4.2019 18:56:44 | Michal

    #cicovice #noutonice #kovary #tuchomerice
    Národní politika 8. 2. 1906 - ranní vydání, page 5
    ABA001/7292703
    ABA001_2173301047.djvu
    [tučně, nadpis]: Sebevražda na kolejích dráhy. [text]: V pondělí odpoledne přejet byl na trati c.k. státních drah mezi Noutonicemi a Kovary muž, v němž byl později zjištěn 50letý agent Josef Prýmek z Malých Čičovic (okres smíchovský). Dle sdělení očitých svědků skončil Prýmek sebevraždou, neboť chvíli přecházel po trati, a když se blížil osobní vlak čís. 819, lehl si před ním na koleje. Mrtvolu prohlédl obvodní lékař dr. Štěrba z Tuchoměřic a dal ji dopraviti do umrlčí komory na blízkém hřbitově.

    Odpovědět

  • Rouhačský statkář z Černoviček

    28.4.2019 12:55:58 | Michal

    #cernoviky #pazderna #tuchomerice
    Národní listy 18. 7. 1897, page 3
    ABA001/6786355
    ABA001_2168502839.djvu
    [tučně, nadpis]: V hospodě o masopustním úterku. [text]: (Před soudem čtyřčlenným.) Před čtyřčlenným senátem jemuž předsedal rada zemského soudu p. Veselý, zodpovídal se p. Jan Šebek, rolník z Černoviček, z přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 303. tr. z., jehož dle znění obžaloby dopustil se masopustní úterek v hostinci v Pazderně urážlivým výrokem o soše Panny Marie veřejně proneseným. Věc udála se takto:
    Na masopustní úterek dne 2. března t. r. bylo v hostinci p. Josefa Srba v pazderně živo. Debatovalo se o všem možném: o uhlí, socialistech, jezovitech atd. Rozhovoru zúčastnil se také zámožný rolník z Černoviček, Jan Šebek, a vypravoval historii, kterou prý od nebožtíka otce svého slýchával a dle níž jakýsi Kittler, bývalý správce panství tuchoměřického, jež kdysi náleželo jezovitům, vyjádřil se jednou před sochou na cestě mezi Čičovicemi a Pazdernou stojící, velmi neuctivě, tvrdě také, že tesána jest k rozkazu jezovitů dle podoby jistého děvčete.
    Vypravování nebylo provázeno žádným úsměškem, přece však vzbudilo u jednoho z občanů nelibost. Šebek po napomenutí ovšem ihned se ohradil proti výkladu, že by zlehčiti chtěl posvátnost sochy.
    Tento hospodský tlach byl by upadl v zapomenutí, jako jiné tomu podobné, kdyby nebylo spoluobčana, jenž ne tak z horlivosti ve víře, ale spíše z osobní zášti udal Šebka četnictvu.
    Toto pátralo a sneslo na hlavu nebohého rolníka zlé obvinění. Ve zvláštní zprávě, nadepsané »četnictvo udává důvody, proč Jan Šebek z Černoviček od obyvatelstva za člověka nevěrce považován jest«, líčeno, že otci Šebkovu pohřeb dle obřadů katolických odepřen. Šebek prý rád činí neuctivá vyjádření o náboženství, chtěl prý přestoupiti k protestanství a jednou prý »jedna hausirnice povídala jednomu rolníkovi«, že Šebek tupívá svaté. Do kostela prý vůbec nechodí.
    Při hlavním přelíčení utvářila se celá pro Šebka nepřijemná záležitost poněkud jinak, než jak v přípravném řízení vypadala. Žalobu zastupoval nám. stát. zást. p. Kutelwascher, obžalovaného hájil p. dr. Klumpar. »Neznabohu« Šebkovi dávali slyšení svědci zcela jiné vysvědčení, než četnictvo. Obsah hostinského rozhovoru, jenž zavdal podnět ku stíhání Šebkovu, označen případně jedním ze svědků slovem: »křápání«.
    Veřejný žalobce, nepřihlížeje naprosto ku četnické zprávě, přesně věrným způsobem hájil obžalobu, jelikož zlehčení učení církve katolické státi se může i reprodukcí cizího výroku.
    Obhájce poukázal k tomu, že není proveden důkaz o úmyslu obžalovaného, zlehčiti učení církevní. Neuctivý výrok vztahoval se k osobě modelu, podle něhož dle vypravování zvěčnělého otce Šebkova socha zhotovena, nikoli k posvátné osobnosti. Kritika sochy není kritikou světce, kterého představuje. Jedná se o hospodský tlach v masopustní úterek za rozjařené nálady, jemuž jen z nevraživosti některého souseda přiložen význam pro obžalovaného tak osudný.
    Soud po krátké poradě Jana Šebka obžaloby úplně sprostil, ježto úmysl zlehčiti učení církve katolické naprosto dokázán není.
    »To musí být člověk opatrný!« bručel si pan Šebek do vousů, jda po schodech z budovy trestního soudu.

    Odpovědět

  • Z hladu - smutný příběh z Bělok I.

    28.4.2019 15:04:59 | Michal

    28.4.2019 12:55:58 | Michal
    #beloky
    Národní politika 10. 1. 1895, ranní vydání - page 4
    ABA001/30074033
    ABA001_2172200156.djvu
    [tučně, nadpis]: Z hladu. [text]: Patnáctiletému Františku Sládkovi, sloužícímu u rolníka Rákosa v Bělokách, slíbil synek hospodářův kus chleba, přinese-li mu před Vánocemi z blízkého panského lesa stromek. Hoch se skutečně do lesa vydal, ale byl postižen hajným v okamžiku, kdy řezal mladou jedli. Stromek tudíž nedones, za to ale byla naň vznesena obžaloba pro přestupek krádeže dle § 460. trest. zák. Mladík octnul se včera před okresním soudem na Smíchově a s pláčem se přiznal ke skutku, k němuž prý byl dohnán hladem, poněvadž o stravu, již od hospodáře dostává, dělí se s churavou matkou, která nemá býti od čeho živa. Nezkušený mladík byl za trestný čin k návrhu veřejného žalobce pana polic. prakt. Stause uznán vinným a soudce pan dr. Švorčík vyměřil mu vzhledem k jeho mládí a k okolnostem, jimiž byl ke skutku dohnán, nejmenší trest 12 hodin vězení. Hoch s pláčem nastoupil přisouzený trest.

    Odpovědět

  • Z hladu - smutný příběh z Bělok II.

    28.4.2019 15:21:33 | Michal

    #beloky #hostoun
    Národní politika 15. 1. 1895, ranní vydání - page 4
    ABA001/28851577
    ABA001_2172200238.djvu
    [tučně, nadpis]: „Z hladu“. [text]: Ku zprávě o přelíčení před okresním soudem na Zbraslavi, pod tímto nadpisem tyto dny uveřejněné, sluší uvésti, že mladík Frant. Sládek ku přinešení stromku z lesa naveden byl Antonínem Krásou, řezníkem z Hostouně a nikoli synem rolníka Rokosa z Běloků, u něhož František Sládek vůbec nikdy nesloužil a žádných styků s ním neměl.

    Odpovědět

  • Nešťastná láska v Kněževsi

    28.4.2019 19:25:36 | Michal

    #knezeves
    Pražský denník 20. 3. 1880 - page 2
    ABA001/8072919
    ABA001_2109300346.djvu
    [italikou, nadpis]: Z nešťastné lásky. [text]: V Kněževsi (okr. Smichovského) zastřelil se v outerý dne 16 t. m. 27 roků starý hospodářský správce Jaroslav Šťastný. Beznadějná láska dohnala mladého muže k sebevraždě.

    Odpovědět

  • V Bělokách nemají hasičského náčiní

    28.4.2019 22:30:43 | Michal

    #beloky #stredokluky
    Pražský denník 14. 3. 1874, page 2
    ABA001/8286838
    ABA001_2108700316.djvu
    [nadpis]: Požáry. [text:] — Dne 7. t. m. vypukl na půdě domkáře Jos. Černého v Bělokách oheň, který celou střechu stavení zničil. Škoda činí 250 zl. Pohořelý není pojištěn. K ohni se dostavila stříkačka ze Středokluk. V obci samé nemají kouska hasičského náčiní, tak že se tam musí při vypuknutí ohně teprv na cizí pomoc spolehati.

    Odpovědět

  • Bylť popíchán včelami

    1.5.2019 23:59:21 | Michal

    #stredokluky #tuchomerice
    Národní politika 27. 3. 1902 - odpolední vydání, page 3
    ABA001/29491885
    ABA001_2172901957.djvu
    [tučně, nadpis]: Včely poznamenaly zloděje. [text]: Z Tuchoměřic u Smíchova. (Pův. zpr.) V nedaleké obci Středoklukách odcizeno bylo v minulých dnech několika pěstitelům včel značné množství medu a vosku. Pachatel této krádeže Josef Čermák vyzrazen byl zvláštní okolností. Ačkoliv se před tím těšil úplnému zdraví, byl nucen vyhledati lože, naříkaje si na silné bolení hlavy. Náhlé ochuravění Čermákovo zdálo se četnictvu podezřelým, i vykonalo v jeho bytě prohlídku, při níž nalezlo část medu a Čermáka se strašně opuchlými tvářemi; bylť popíchán včelami. Pádnějšího důkazu Čermákovy viny nemohlo arci ani býti, a proto prohlášen včelami pobodaný pacient za zatčena a dopraven do vazby k trestnímu soudu.

    Odpovědět

  • Makotřasy zničeny kroupami

    2.5.2019 0:53:56 | Michal

    #makotrasy
    Národní politika 11. 8. 1905 - ranní vydání, page 5
    ABA001/28780830
    ABA001_2173206132.djvu
    [tučně, nadpis]: * Živelní pohromy. [text]: Z Makotřas u Buštěhradu. (Pův. zpr.) Dne 5. srpna o půl 4. hod. odp. snesla se nad naší obcí bouře s tak děsným krupobitím a průtrží mračen, že není u nás pamětníka podobné katastrofy. Obilí dosud nesklizené bylo kroupami úplně rozbito a hlinou zaplaveno. Řepy, které se u nás poměrně nejvíce pěstuje, jsou téměř úplně zničeny; pouze nepatrné, sotva viditelné chrástové košťály trčí ze země. I brambory velice poškozeny, ovoce veškeré se stromů sráženo, tašky na střechách i okna rozbity, a polní ptactvo i zvěř z valné části usmrceny. Kusy ledu zvící slepičího vejce padaly celé půl hodiny bez deště, načež následovala hned průtrž mračen, která zkázonosné dílo dovršila. Obcí samou i polmi hnal se proud vody tak velký, že podobal se řece. Na polích ornice odplavena, a cesty i silnice velmi poškozeny. Pohled na naše stavení a pozemky činí dojem velice smutný. Z rolníků zdejších není žádný pojištěn. Škoda tak velkého rozsahu jest pro nás velmi citelná, a proto obracíme se k povolaným rozhodujícím kruhům, zejména k úřadům, aby o rozsahu katastrofy na místě samém co nejdříve se přesvědčily za účelem odpisu daně pozemkové a třídní, jakož i za poskytnutí státní pomoci bez průtahu. —

    Odpovědět

  • Natěrač pod falešným jménem ve Středoklukách

    2.5.2019 19:59:26 | Michal

    #stredokluky
    Národní listy 6. 2. 1922 - večerní vydání, page 2
    ABA001/9388976
    ABA001_2072100352.djvu
    [tučně, nadpis]: Dopadený podvodník. [text]: Bezpečnostní oddělení zvědělo, že natěrač V. Pazderník, který byl již několikráte pro různé podvody zadržen, vystupuje s nepravým jménem Jan Steidl a že již po pět let s tímto jménem žije ve Středoklukách. Zatklo jej.

    Odpovědět